V krajině sta jezer

Nebude ovšem řeč o Finsku, nýbrž o Rakousku. Našeho jižního souseda navštívili někteří žáci 7.A a 8.A docela nedávno, a to 17. a 18. května.
Noční cestu autobusem jsme přežili bez úhony a hned ráno jsme už mohli obdivovat Hitlerovo „Orlí hnízdo“ v bavorském Berchtesgadenu. Většinu času jsme ale strávili na území Rakouska, konkrétně v Solnohradsku. Naše společná fotografie pochází přímo ze Salzburgu, z krásných zahrad kolem zámku Mirabell s výhledem na pevnost Hohensalzburg. Zde jsme strávili příjemné odpoledne a ochutnali i místní zmrzlinu a Sachrův dort. Přímo v Salzburgu jsme i přenocovali a po vydatné snídani jsme se vydali do solných dolů. Zde jsme „vyfasovali mundúr“ a spustili se pod zem. Výklad o těžbě soli probíhal v anglickém a německém jazyce, takže každý hned mohl poznat, jak na tom se znalostí jazyků je. Největší atrakcí v dolech byly poměrně dlouhé dřevěné skluzavky, které byly původně určeny pro rychlejší přesun horníků mezi jednotlivými vrstvami. Po nich jsme docela rychle sjeli dolů a speciální vláček nás vyvezl opět na denní světlo. Odpoledne strávené v oblasti hor, jezer a malebných městeček se líbilo všem. CK Porta Optima z Brna pro nás vytvořila optimální program a díky skvělým řidičům jsme se mohli šťastně navrátit do svých domovů. Tento školní výlet se velmi vydařil a jeho účastníci vzorně reprezentovali školu v zahraničí, za což je velmi chválím.

Dagmar Černá

Společené foto třídy- Solnohradsko

Své zážitky ze školního výletu do Solnohradska zpracovali žáci v následující hodině slohové výchovy většinou ve formě vypravování, ale jedna žákyně se odvážně pustila i do líčení. Jak se jí to povedlo, můžete posoudit sami :

„Vystoupila jsem na čerstvý vzduch vonící blízkými lesy, jezery a jakousi mně neznámou, ale přitažlivou dálkou. Před námi se rozprostíralo obrovské jezero pyšně odrážející paprsky slunce a třpytící se jako by skrývalo ty nejvzácnější drahokamy.
Labuť, která po něm ladně plula, je snad viděla a nemohla od nich odtrhnout svá malá očka. V hladině tohoto jezera se zhlížely majestátní hory. Celé jej i nás obklopovaly a dokazovaly, jak jsme oproti nim maličcí a bezmocní.
Zafoukal lehký, ale přesto silný vítr a zčechral horám dlouhé kadeře tvořené vysokými stromy. Když jsem odtrhla zrak od jezera korunovaného horami a svůj pohled stočila dozadu, tyčilo se tam městečko žijící vlastním životem. Domy s vysoko čnějícími střechami jako by se snažily imponovat horám, které všudypřítomní lidé obdivovali. Na tohle všechno jako by dohlížel kostelík s vysokou věží, na které hodiny svými ručičkami ukazovaly čas.
Všemu tady okolo dodávali život ptáci kroužící přímo nad námi. Naprosto plynule svými křídly rozháněli vzduch jako nebeští plavci.“

A. Z. 7.A