Dne 9. 9. 2021 se naši osmáci vydali na cestu za kulturou. A ne ledajakou, ale přímo do Mahenovo divadla na představení Lucerna od Aloise Jiráska.

„V dnešní době „objevování“ moderních principů jevištního umění se často setkáváme s hledači nových a někdy až šokujících scénických realizací. Naštěstí umělecký šéf a dramaturg Lucerny, Milan Šotek, šel opačným směrem. Představuje nám Jiráskovo pohádkové drama jako rekonstrukci původního textu. Krásný, až staromilský jazyk, klasická výstavba děje. Stejnou cestou se pustil do režie nový člen tvůrčího týmu Mahenova divadla, Štěpán Pácl. Jeho režie počítá s klasickým herectvím, založeným na procítěném jednání postav, a zde je dobré konstatovat, že režisér plně využil talentované herce činohry a velmi rychle se dostal do prožitků a myšlení ansámblu NDB.“ Se slovy spisovatele, scénáristy a publicisty Petra Stoličného nelze nesouhlasit. A jak vnímali představení a návštěvu divadla naši žáci 8. A třídy? Možná vás mile překvapí.

Na co jsme se těšili?

•  „Do divadla jsem se těšila, protože jsem si chtěla na sebe vzít něco konečně víc společenského. Povídku jsem sice moc nepochopila, ale ty detaily kolem toho byly krásné. Ty kulisy i kostýmy herců byly nádherné…“
• „Jsem ráda, že jsem mohla vidět divadelní představení Lucerna, protože se mi to bude hodit do školy.
• „Těšil jsem se, že budu poprvé v divadle…“
• Do divadla jsem se moc těšila, že se pěkně obleču, dám si šperky, řasenku a tak. Divadlo bylo krásné…“
• Do divadla jsem se těšila, protože jsme si udělali výlet mimo školu…“

Co se nám líbilo?

• „nejvíc se mi líbila postava paní, co krotila vodníky“ (postava Kláskové v podání Terezy Groszmannové). Sympatie si vysloužila skoro od všech žáků třídy.
• „Líbilo se mi, jak se měnily kulisy.“ „Moc se mi líbily kulisy.“
• „Líbily se mi herecké výkony herců.“
• „Nepochopila jsem moc děj, ale někteří herci mě bavili. Paní, co krotila vodníky, kněžna a sluhové.“
• „A hlavně se mi líbila výzdoba divadla.“

Co nám vadilo?

• „Nelíbil se mi hluk od cizích dětí.“
• „Jediné, co mi vadilo, byly děti před námi. Dělaly hluk, místo na sedadle seděly na zemi, nedívaly se na divadlo, prostě hrůza.“
• „A celkem mě štvaly ty děcka, protože vyrušovaly a nechovaly se slušně.“
• „Vadilo mi, jak rušily ostatní třídy, mluvily a bouchaly dveřmi během představení.“
• „Nelíbilo se mi chování cizích dětí, co tak celou dobu mlely.“
• „Vadilo mi, jak jiné třídy pořád vykřikovaly a bavily se. A ještě mi vadilo, když za mnou nějaké děcko jedlo a bavilo se.“
• „Nelíbilo se mi, že ostatní školy dělaly hluk, chovaly se neslušně, koukaly do mobilu, sedaly si na zem.“
• „Nelíbilo se mi, že si děcka vykládaly nohy na sedadlo, furt sebou cukaly a dívaly se na mobil.“

Foto: návštěva divadla

Uvedení Jiráskovy pohádkové Lucerny v Mahenově divadle v Brně se opět potvrdilo, že divadlo nepotřebuje žádné experimenty, stačí nechat prostřednictvím postav hry znít krásnou češtinu, podtrženou dobovými kostýmy i působivou scénografií, což ve finále ocenili i žáci naší školy.

Tak co říkáte? Myslím, že za naše děti se nejenom nemusíme stydět, ale že slušné chování ještě úplně nevymře. Pokud už v tomhle mladém věku dokážou žáci ocenit herecké výkony, výtvarnou stránku kulis a kostýmů, nádhernou výzdobu a atmosféru divadla a v neposlední řadě potřebu slušně se chovat nejenom na kulturních akcích, co víc si přát?

A co říct závěrem?

• „Jinak samotné představení bylo super. Začátek mě sice moc nebavil, ale pak se to rozjelo.“
• „Divadlo se mi moc líbilo a těším se, až zase někam pojedeme.“

A tak opět pojedeme. Tímto moc děkuji paní učitelce Blažkové Věře, která divadelní představení pro naše osmáky objednala, a už se těšíme na balet v červnu.

Žáci 8. A třídy a Mgr. Lastomirská