STŘÍHÁNÍ VLOČEK, aneb voláme zimu

Je leden, pátek 13, za okny žádný sníh. Taková smutná zima. Rozhodli jsme se společně si malou zimu vytvořit sami. Děti ze všech oddělení školní družiny začaly společně stříhat papírové vločky. Nebyla to lehká práce, ale vločky byly nádherné. Paní Zima by byla spokojená, každá vločka originál tak, jak to má být. Děti ze třetího oddělení se nechaly dále „Vločkou“ inspirovat ke svému literárnímu projevu.

 

VLOČKA

„Katko vstávej!!! Jo. Už jdu. Nezapomeň si svačinu.“

Ve škole: „Tak už se můžeme pozdravit. Jo. Teda ano. Jupííííí. Dostala jsem jedničku z geometrie. První den zima a už padá sníh. Nakreslím vločku. Ááááá hotovo. Proč je modrá? Vždyť jsem ji nevybarvila?! Září?! Co to je? Kdo jsi? Já jsem víla Vločka. Zimní víla? Hustýýýý. Chceš splnit přání? Jo. A jaké? Prosila bych více sněhu. Prosííím. Jsi moudrá, že jsi vybrala něco k zimě. Nech si obrázek vločky, co jsi mi nakreslila. Od teď ti přináší štěstí. Děkuji vločko. Přijdeš další zimu? Jistě. Tak ahoj.“

Eliška